Tato cesta začala mnohem dříve než v září roku 2021, a tak, než se podíváme na poslední kroky na této cestě, měli bychom se vrátit do sezóny 2012/2013. To je totiž sezona, ve které se naše ženské Áčko dostalo do 1. ligy žen v důsledku odchodů hlavního trenéra a přetažení velkého množství hráček do Vítkovic. V sezoně 2012/2013 se týmu ujal nový realizační tým, který se pustil do budování nové ženské složky, která v sobotu došla ke svému cíli.
Společně tak začalo budování nové ženské složky. Nešlo ale jen o dospělé ženy, velký důraz se kladl také na výchovu hráček, které se jednou stanou mistryně, a tak se velké penzum času a úsilí věnovalo i těm nejmladším kategoriím, do kterých jsme přivedli talentované hráčky z menších ostravských a mimo ostravských klubů a některé z nich si o víkendu sáhly na vysněnou trofej.
O rok později, tedy v sezoně 2013/2014, se ženský A-tým objevuje zpět v nejvyšší soutěži, kterou od té doby neopustil. První sezóny, zpět mezi ženskou elitou, se náš tým pohyboval na nejnižších příčkách a několikrát musel svou extraligovou příslušnost zachraňovat. Poctivá a koncepční práce však vedla ke každoročnímu zlepšování, a to nejen výsledkově, ale také herně. Kategorie dorostenek a juniorek, kterým se věnovala velká péče, se během několika let stala těmi nejlepšími v Česku, z čehož plynou dva dorostenecké a jeden juniorský titul.
Postupně se k mladým, talentovaným hráčkám dařilo doplňovat také zkušené hráčky z konkurenčních týmů. V tomto směru hrálo velkou roli také budování skvělého zázemí, kterým se aktuálně náš klub, jako jediný v České extralize, může chlubit. Příchody hráček, jako jsou Paulína Hudáková, Kristína Hudáková, Denisa Kotzurová, Veronika Rybičková, Veronika Tomšová nebo Michaela Mlejnková, dodaly našemu týmu nadstandardní kvalitu a umožnily mu bojovat o nejvyšší příčky.
Sen v podobě titulu se tak začal rýsovat a několikaletá práce začala nést své ovoce. Bohužel i když jsme si mysleli, že už jsme opravdu blízko, čtyři roky po sobě, se naše ženy nedokázaly probojovat přes hranici semifinále a sbíraly tak pouze bronzové medaile. V semifinále jim třikrát vystavily stopku Vítkovice a jednou Chodov. Logicky se tak blížila doba, kdy přijdou i nějaké odchody do zahraničí nebo konce kariér našich hráček. Tato doba přišla před letošní sezonou.
Tým Kuby Robenka se musel vypořádat s odchodem Denisy Kotzurové do Švédské SSL, koncem kariéry Karin Vavrečkové a Nely Kapcové, a také s mateřskou dovolenou Andrey Pastuškové. Do týmu přišly talentované juniorky, které ve velké míře prošly celou strukturou naší ženské složky a o rok dříve také talentovaná Pavlína Bačová, kterou ale trápila zranění kolene. Na začátku letošní sezóny tak stála před našim realizačním týmem velká výzva, v podobě mladého a nezkušeného kádru a vlastně skoro nikdo nevěděl, co můžeme od holek čekat.
Obměna kádru se logicky podepsala i na výsledcích v první polovině sezóny. První vzájemný zápas s Chodovem na domácí půdě skončil poměrem 0:6, přišla také ztráta bodů s Bohemians a domácí porážka od Vítkovic 2:9. V průběhu sezony ale ženy a jejich realizační tým poctivě pracovali, což se podepsalo také na předváděné hře a výsledcích. Do posledního kola nebylo jasné, na které pozici, po základní části, ženy skončí. Souhrou několika výsledů z toho nakonec bylo třetí místo za neporaženými Vítkovicemi a o dva body za Chodovem.
Blížilo se play-off, do kterého si pro čtvrtfinále volí první tři týmy svého soupeře. Naše ženy díky souhře okolnosti mohly sáhnout po Bohemians, které sice byly nejsilnějším možným soupeřem, ale zároveň nejlepší možnou přípravou na další fáze play-off. První tři zápasy zvládl náš tým na výbornou a dostal se do vedení 3:0. Chyběl tak poslední krok k postupu do semifinále. Bohemka však prokázala to, co se od ní čekalo a bojovala ze všech sil. Ve 4. a 5. zápase dokázaly klokanky zvítězit dvakrát 6:5 a přišly první komplikace. Spoustě lidem se určitě vybavila sezona 2016/2017, kdy se hrála stejná série, ale s přesně opačným vývojem. Bohemians vedly v sérii 3:0, poté ale nedokázaly práci dokončit a tým Kuby Robenka celou sérii otočil a vybojoval tak první účast v semifinále. Za stavu 3:2 se série vracela do Prahy, kde holky čekala velká výzva. Srovnání série na 3:3 by určitě nastartovalo Bohemku k ještě lepším výkonům a historie by se v prohozeném pořadí mohla opakovat.
Šestý zápas s Bohemians je bezesporu tím zlomovým v letošní sezóně. Byl to zápas, kde se poprvé objevil náš kotel, který byl v té době složený především se zraněných hráček a rodinných příslušníku. Tento kotel se na hale v Dolních Břežanech navíc objevil nečekán a nezván a možná tak i jeho zásluhou holky zvládly 6. zápas a zajistily si postup mezi nejlepší 4 týmy v ženské extralize.
Pro semifinále si první a druhý tým opět volí své soupeře a vzhledem k výsledkům v základní části, to byly Vítkovice, kdo vybíral jako první. Jejich volba nikoho nepřekvapila a semifinálová série z posledních let, v podobě městského derby se opět opakovala. Tentokrát však tato série napsala úplně jiný příběh, než naprosto všichni v českém florbalovém prostředí čekali.
Semifinále startovalo na Dubině, na domácí půdě Vítkovic, které před semifinálovou sérii držely sérii 70 zápasu bez porážky. Jak se ale po prvním zápase série ukázalo, každá série jednou končí. Tato série skončila díky výsledku 4:2 pro náš tým. Velké překvapení, vzpoura oudsiderů, psalo se ve florbalových médiích a čekalo se, co přinese druhé utkání. A ono přineslo další naprosto ojedinělou událost. Holky ho opět zvládly, proti favorizovaným Vítkovicím navíc dokázaly udržet čisté konto. Tým, který v základní části nasázel 256 branek tak odešel poražen 1:0. Nejen florbalově byl tento první semifinálový víkend výjimečný.
Na dubině se totiž opět objevil náš kotel, už to ale nebyli jen zraněné hráčky a rodinní příslušníci, ale také hráči a hráčky mládežnických kategorií našeho klubu a úplně s čistým svědomím můžeme říct, že i když se hrálo na Dubině, domácí atmosféru zde měly naše ženy.
V týdnu mezi semifinálovými víkendy se hojně řešily výsledky prvního víkendu. Spousta rozhovorů, otázek, a také velké očekávání. Ženy se ale nezalekly ani Vítkovic a ani úžasných fanoušků, kterých se na ČPP Aréně objevilo ještě více než na Dubině a kdo tam byl, určitě zažil něco, co v ženské extralize není úplně běžné. Třetí čtvrtfinále navštívilo 350 a čtvrté 320 úžasných fanoušků. Činily se také holky, sobotní duel rozhodly během necelých dvou minut ve druhé třetině a zvítězily 9:4. V neděli holky ještě 5 minut před koncem zápasu vedly 3:1 a byly opravdu blízko postupu do vysněného superfinále. Vítkovice ale dokázaly v závěru srovnat a když nerozhodlo ani prodloužení, došlo na nájezdy. V těch tahaly za delší konec Vítkovice, které před čtvrtou sérii vedly 3:1. Poté ale dvě hráčky Vítkovic nedokázaly překonat Veroniku Tomšovou a bylo srovnáno 3:3. V náhle smrti rozhodla až 3 série nájezdů, kdy Vítkovická hráčka opět neproměnila a Paula Hudáková poslala svůj tým do Superfinále.
Jeden zápas o všechno, ve kterém může rozhodnout úplně cokoliv. Holky v týdnu po svém postupu stále nevěděly, s kým budou hrát a dozvěděly se to až v neděli, kdy Chodov rozhodl o svém postupu v 7. semifinále proti Tatranu. Superfinále nebylo novou zkušeností jen pro holky a trenéry, ale také pro celý klub. Velkou otázkou bylo kolik se nám podaří dostat fanoušků do Prahy a pro kolik z nich seženeme lístky. Už několik hodin poté, co jsme oslovili naše členy, kteří v semifinále neúnavně hnali holky za postupem bylo jasné, že lístku budeme potřebovat velké množství. Nakonec jsme se zastavili na čísle 249. Do Prahy jsme vypravili dva autobusy a díky našim skvělým fanouškům se nám podařilo vytvořit něco, co se s 10. superfinálem určitě bude vždy spojovat. Žlutá lavina, je totiž přezdívka, kterou si vysloužil náš sektor, který byl vybavený nejen bubny, parukami, tleskátky, klaksony a vlajkami, ale také žlutými tričky s logem našeho klubu na hrudi.
Tato žlutá lavina a určitě i spousta skvělých fanouškům doma u televizních obrazovek a vlastně celý klub dostal tu nejlepší odměnu. Holky to totiž dokázaly a po výborném výkonu v posledním zápase sezony, získaly vysněný titul pro Mistryně ženské extraligy za rok 2022, díky výhře 4:2 na Chodovem.
Sestřih
Rozhovory
