Michaela Mlejnková je jméno, které ve florbalových kruzích rezonovalo hodně dlouhou dobu. Liberecká odchovankyně startovala v Extralize žen poprvé v sezóně 2010/2011, tehdy ještě za PRESTIGE Management FBC Liberec. Dále si vyzkoušela angažmá ve Švýcarské nejvyšší soutěži a následoval návrat do Liberce. V sezóně 2019/2020 pak poprvé naskočila za FBC Ostrava a hned nasbírala neskutečných 77 bodů. V sezóně 2021/2022 už se svým týmem slavila první mistrovský titul jako kapitánka ženského celku. Superfinále si zopakovala i v následující sezóně a zasáhla také do Champions cupu ve Finsku. Poté už však fanoušci více Míšu na palubovkách neviděli.

Míša má za sebou také bohatou reprezentační kariéru. Poprvé hájila české barvy na mistrovství světa juniorek v roce 2012 a v roce 2014 brala s juniorkami historicky druhý bronz. Na mistrovství světa žen se představila rovnou čtyřikrát mezi lety 2015 a 2021. V roce 2019 navíc překonala rekord Ilony Novotné v počtu vstřelených branek.

Pojďme si to vzít pěkně od začátku. A jelikož nikdo nezná začátky Míši lépe, než ona sama, zeptejme se na to, jak s florbalem začínala, přímo jí:

Ahoj, Míšo! Jaké tedy byly tvé úplné začátky a první kontakty s florbalem?

Ahoj. K florbalu jsem se dostala když mi bylo 5 nebo 6 let. K florbalu mě přivedli rodiče, když ve školce na nástěnce našli leták, který lákal nové členy na florbal. Tenkrát ještě v Liberci nebyl žádný holčičí tým a tak jsem začínala mezi kluky. Pamatuji si první trénink, který byl v jedné školní tělocvičně. Mamka mi jednou říkala, že jsem chtěla s florbalem skončit, ale dnes jsem ráda, že jsem to neudělala. O pár let později se založil v Liberci holčičí tým, byly různé zápasy, turnaje a florbal mě bavil čím dál víc. Tenkrát jsem byla v dorosteneckém věku, hrála jsem zároveň i za juniorky a v 15ti letech jsem si zahrála svůj první extraligový zápas za tehdy ještě Crazy Girls FBC Liberec.

Tvá mládežnická kariéra v Liberci byla tedy velice úspěšná a vysloužila sis za ní také poprvé místo v reprezentaci, zatím té juniorské. Jak vzpomínáš na MS 2012 a 2014?

Na juniorskou reprezentaci vzpomínám hrozně ráda. Stihla jsem dva cykly a v obou byla vždy skvělá parta jak holek, tak i realizačního týmu. Byly to první zkušenosti s mezinárodním florbalem a bylo to pro mě úplně něco nového. První juniorské MS v roce 2012 bylo na Slovensku, kde jsme skončily čtvrté, to druhé, v roce 2014 v Polsku bylo už úspěšnější, když jsme si odvezly na krku bronzové medaile. Jak už jsem ale zmínila na začátku, mám skvělé vzpomínky na obě MS.

V roce 2015 mířily tvé kroky do Švýcarska, kde jsi hrála za Wintethur. Jaký byl pro tebe přesun do cizí země a jak hodnotíš své působení ve Švajcu?

Než jsem šla do Švýcarska, tak jsem hrála pouze za Liberec a přesun do jiného týmu, ještě hned do zahraničí, byl pro mě velký krok. Odešla jsem po maturitě, německy jsem neuměla ani slovo, naštěstí jsem si vystačila s angličtinou. Na němčinu došlo později Moc jsem nevěděla, co od toho čekat a měla jsem z toho respekt. Ale nakonec bylo všechno super, měla jsem tam práci, holky v týmu byly super, všichni mi tam pomohli, když bylo potřeba. Největším úspěchem s Winterthurem byla účast ve finále poháru, kdy jsme prohráli s Dietlikonem a odvezli si stříbrné medaile. Na Švýcarsko vzpomínám hrozně ráda, byla pro mě obrovská zkušenost nejenom po florbalové, ale i po životní stránce.

Zároveň sis v roce 2015 poprvé zahrála na dospělém mistrovství světa v Tampere. Co pro tebe znamenalo místo v české repre?

Hrát za českou reprezentaci, ať už za juniorskou nebo ženskou, je pro každého velká odměna za jeho práci. A já jsem to neměla jinak. Byla to pro mě obrovská čest hrát se stáním znakem na hrudi a hrdě zpívat českou hymnu. Zahrát si proti nejlepším týmům a hráčkám je ta největší zkušenost, kterou můžete mít. Potkala jsem tam spoustu skvělých lidí. Ty zkušenosti a vzpomínky už vám nikdo nevezme. Jsem ráda, že jsem se tam udržela takhle dlouho a měla jsem tu možnost Českou republiku reprezentovat.

Následoval návrat do Liberce a další bodově velice úspěšné sezóny. V reprezentaci jsi odehrála i MS 2017 a 2019, kde jsi dokonce překonala český rekord ve vstřelených brankách. Považuješ tohle období za vrchol tvé kariéry?

Co se týče reprezentace, tak to vrchol určitě byl. Každé MS mělo něco do sebe. Pokaždé byl postup do finále strašně blízko, obzvlášť v roce 2019 (asi všichni víme). Moje kariéra v reprezentaci skončila na MS 2021 ve Švédsku.

V sezóně 2019/2020 přišel přestup do FBC Ostrava. Co tě vedlo ke změně působiště a jak na ni zpětně koukáš? Nutno také zmínit, že jsi v této sezóně byla nejlepší hráčkou základní části se 73 body.

Jak jsem už zmínila, většina mé kariéry se odehrávala hlavně v Liberci. Nedovedla jsem si představit, že budu hrát za jiný klub v Česku. Po návratu ze Švýcarska jsem v Liberci odehrála další dvě sezóny, ale cítila jsem, že to chce přeci jen změnu. Dostala jsem nabídku od FBC Ostrava a jsem strašně ráda, že jsem ji využila. Jak jsi zmínil, první sezóna byla bodově velmi úspěšná, později přišly i týmové úspěchy a to mi ukázalo, že to bylo velmi dobré rozhodnutí.

Dvě sezóny nato už jsi v roli jedné z kapitánek (druhou byla Nela Škopková) vedla svůj tým až do vítězného Superfinále. Jak na tuto sezónu vzpomínáš a co pro tebe zisk mistrovského titulu znamenal?

Tahle sezóna byla řekla bych nejlepší z celé kariéry. Když jsem šla do FBC Ostrava, tak titul byl jedním z cílů a jsem neskutečně ráda, že se to povedlo. Na tuhle sezónu budu vzpomínat v tom nejlepším, protože to tenkrát byla opravdu jízda! A troufnu si říct, že na tohle nikdy nezapomenu, protože to pro mě znamená strašně moc a jsem strašně pyšná na všechny, kdo na tom mají jakýkoliv podíl.

Tvá kariéra je opravdu obsáhlá a plná úspěchů ať už na klubové, tak reprezentační úrovni. Nabízí se tedy otázka, která jistě zajímá všechny fanoušky – co tě vedlo k ukončení hráčské kariéry?

Každá kapitola života jednou končí a já jsem se rozhodla ukončit tu florbalovou. Florbal pro mě znamenal úplně všechno, byl to můj život a věnovala jsem tomu spoustu času. Všechno ale musí jednou skončit a já jsem začala cítit, že je ten správný čas. Za celou kariéru jsem stihla MS juniorek i žen, hrála jsem v zahraničí, získala titul s Ostravou, díky kterému jsem si zahrála i pohár mistrů, byly tam i individuální úspěchy. Myslím, že jsem toho zažila hodně a je na čase jít dál a objevovat nové životní cesty.

V sobotu tedy nastoupíš naposledy proti Znojmu. Jak se na zápas těšíš? Jak probíhaly přípravy? A co od tebe můžou fanoušci očekávat?

V první řadě bych chtěla poděkovat Kubovi a holkám, že mi i přesto, že jsem do sezóny nenastoupila, umožnili si tenhle poslední zápas zahrát. Moc si toho vážím a moc se na to těším. Absolvovala jsem pár tréninků, abych do zápasu nešla úplně od nuly. Doufám, že dorazí hodně fanoušků, abych se i s nimi mohla rozloučit touto cestou, protože za tu dobu, co jsem byla v Ostravě byli úžasní a byli naším hnacím motorem.

Chtěla bych ještě touto cestou poděkovat všem, kteří mě mou kariérou provázeli. Seznam by byl dlouhý, kdybych měla jmenovat každého, ale ať už to byli trenéři, spoluhráčky, realizační týmy, vedení klubu FBC Liberec a FBC Ostrava, fanoušci, kamarádi a hlavně moje rodina, bez kterých by nebylo vůbec nic z toho, všem bez rozdílu patří jedno velké DĚKUJI!