Šindler: Důležitější gól jsem ještě nedal

středa 15.5.2019 | VG |  

Klub FBC ČPP Bystroň Group Ostrava se může pyšnit mistrem světa. Matyáš Šindler byl totiž členem české juniorské reprezentace, která v kanadském Halifaxu vybojovala na světovém šampionátu zlato po finálové výhře 8:2 nad Švédskem.

Šindler: Důležitější gól jsem ještě nedal

 
 
 

    Matyáši, jaký byl závěr finále, když Švédové hráli bez gólmana a vy jim dali tři góly do prázdné? Co vám běželo hlavou ?
Už jsme byli strašně blízko. Ve finále jsme vycházeli z poctivé obrany, tudíž jsme při švédském time outu věděli, že teď musíme bránit o to více, jelikož do nás budou Švédové bušit ze všech stran. Šli do rizika, z čehož pramenilo množství ztracených míčků, z nichž jsme mohli ohrožovat jejich branku. Vycházelo nám to přesně podle plánu. Když jsme se při čtyřbrankovém rozdílu podívali na švédskou střídačku, viděli jsme zmar a smutek. Naše obrana jim vzala barvu z tváře. Potom se to projevilo v následujících minutách power play, kdy už nevěděli, co s námi dělat, a postupně to vzdali. Samozřejmě vás zaplaví euforie, zvlášť u mě, poněvadž to byl první turnaj a vlastně kromě výhry moravskoslezské ligy mladších žáků první věc, co jsem kdy vyhrál. Vždycky jsem skončil těsně pod vrcholem - druhý nebo třetí. Kdybych nebyl povahou takový, jaký jsem - kdo ví, tak ví, kdo neví, tak mu ostatní řeknou :-) - tak se na ploše při ceremoniálu rozbrečím :-)
    Ve finále jsi dával pátý gól. Jak vypadal a dal by se označit jako klíčový ? Padl v 53. minutě a znovu jste Švédům odskočili na rozdíl tří branek.
Ve své prozatímní kariéře jsem asi nedal důležitější gól. V hlavě ho i díky odpovědi z předchozí otázky budu mít navždy zapsaný pod pojmem zadostiučinění. S odstupem času soudím, že pokud nebyl klíčový, tak byl rozhodně velmi důležitý. V době, kdy byli Švédové na dostřel, to nemohla být na jejich hru lepší odpověď. Dodalo nám to potřebný klid, díky němuž jsme závěrečné minuty zvládli lépe. Když jsem se na něj díval zpětně, trochu cíleně jsem se zaměřil na jejich střídačku a výbuchů naštvanosti jsem napočítal hodně :-) K samotné situaci: Možná byste si mohli myslet, že jsem přemýšlel nad všemi možnými variantami, ale bylo to přesně naopak. Po celé střídání jsem nad ničím nepřemýšlel. Neuvažoval jsem nad tím, že mi ta klička nevyjde nebo že mi to brankář chytne. Od zachycení přihrávky na mantinelu až po následné zakončení. To vše bylo automatické. Jak mi pár lidí napsalo, bylo to skoro jako ve starších žácích. A hlavně jsem všem dokázal, že se umím radovat :-)
    Co vlastně rozhodlo o tom, že jste se stali mistry světa ?
Pár kluků už na tohle téma mělo svůj vlastní rozhovor a všichni se dozajista shodneme na pár bodech. Jednak to byla výborná připravenost realizačního týmu, který měl zařízené vše od regenerace až po detailní videorozbory – ty nám v zápasech velmi pomohly. Dá se říci, že jsme celý cyklus sbírali informace na jednotlivé soupeře, díky čemuž jsme věděli, co v určitých situacích bude fungovat a co naopak nikoliv. Na druhé straně to byla naše parta. Na začátku cyklu přišel Pepa Juha a bez jakýchkoliv okolků řekl, že jedeme ten turnaj vyhrát. Tehdy mi to samozřejmě přišlo jako utopie, ale postupem času během těch dvou let jsem začínal být důvěřivější, až jsem tomu taky sám začal věřit. Řešili jsme také pro některé „neskutečné prkotiny“ jako bylo používání mobilů u jídla, ale i to se nakonec ukázalo jako klíčové. Šli jsme do každého zápasu s respektem a s cílem ukázat, že jsme tu nepřijeli na výlet. Znali jsme své cíle a své role a ve velké míře jsme se tomu podřídili, abychom byli úspěšní. Na konci se navíc rovněž ukázalo, že je jedno, jestli jste v All-stars týmu nebo jste nosili vodu a ručníky. Po siréně je mistr světa brankář, levé křídlo, pravý obránce, trenér, fyzioterapeut, masér, vedoucí týmu i Skruža, který sedí nahoře na tribuně se sluchátkem a předkládá své postřehy trenérům.
    Který zápas byl na šampionátu z tvého pohledu nejtěžší ?
Vzhledem k formátu, kterým se mistrovství světa hraje, nebylo jednoduchého zápasu. Kdyby nebylo naší první výhry se Švédy, tak do dalších zápasů bychom šli s vědomím, že ztráta bodů se rovná zápasům o umístění. Dánové s námi na Polish cupu uhráli výsledek 4:3, tudíž na nás šli bez respektu. Srazil je ale předchozí zápas se Slovenskem, kdy jim ubylo sebevědomí. Slováci by při výhře nad námi šli právě s námi a Švédy do minitabulky a za určitých okolností mohli postoupit. Polovinu zápasu srdnatě bránili a zaslouženě vedli, pak jsme naší střeleckou nemohoucnost naštěstí protrhli. Před semifinálovým zápasem se Švýcarskem jsem nedokázal dostat z hlavy myšlenku prohry. Kdybychom se Švýcary prohráli, darovali bychom jim finále. Zápas byl navíc rozkouskován častými vyloučeními – padly tři pětiminutové tresty – o to víc jsme se museli soustředit na plnění předzápasových cílů. Finále už bylo o naší obraně. Věděli jsme, že Švédové nás budou chtít ofenzivně přejet jako Finy v semifinále, takže když vydržíme tlak a budeme hrozit naší nejsilnější zbraní – rychlými protiútoky – máme velikou šanci. Když totiž Švédové nedokáží dlouho vstřelit branku, začnou se zběsile vrhat do útoku a vznikají jim mezery v obraně. Na nás bylo je využít, což se nám povedlo. Kdybych měl vybrat za sebe, tak nejtěžší zkouškou pro nás byli Slováci.
    Hrálo se v kanadském Halifaxu. Jaká tam byla atmosféra a stihli jste poznat třeba i město ?
Do Halifaxu jsme přicestovali s čtyřdenním předstihem. Jedním z důvodů bylo právě samotné město, abychom mohli do nabitého programu napasovat i jeho prohlédnutí. Mohu to trochu přiblížit, pusťte si jakýkoliv americký film – města vypadají skoro stejně :-) Co se týče obyvatel, ti jsou ke všem maximálně přívětiví, zdraví vás na ulici a občas se i zeptají, jaký sport děláte. Bohužel u nich florbal není moc populární, takže si nás většinou spletli s pozemním hokejem nebo fotbalem – když jsme u sebe neměli hokejky – to se projevilo na samotných zápasech, kdy valnou většinu diváků tvořili rodiče a známí hráčů jednotlivých zemí. Diváci chodili pouze na zápasy domácího týmu. Den před samotným začátkem byl položen povrch a vypadal velmi nestabilně. Odlepoval se a míček na něm byl trochu neposedný a občas porušoval fyzikální zákony :-) Pořadatelé jej ale spravili válcováním a na play off už bylo vše v optimu.
    Už ses stihl aklimatizovat po návratu ? Jaký budeš mít teď program ? Dopřeješ si odpočinek od florbalu ?
Sice jsem to nečekal, ale dvacetipětihodinová cesta z Halifaxu do Ostravy uběhla celkem rychle. Naspal jsem nějakých osm hodin, což taky není úplně zlé. Problém je akorát s časovým posunem. V Kanadě bylo o pět hodin méně, takže dnes jsem byl vzhůru do dvou hodin po půlnoci, protože jsem měl devět hodin večer :-) Vstávání mám samozřejmě taky trochu posunuté. Odpočinek od florbalu bude minimální, nějaký čas určitě bude, ale letní příprava klepe na dveře. Třeba mi dá trenér volno, uvidíme :-) Následující dny budu trávit v sešitech a papírech s maturitními otázkami. Jestli budou nějaké ovace, tak si je užiji až po dvou týdnech učení :-)
     Kdyby to byl hokejový šampionát juniorů, bylo by na tribuně plno skautů a nabídky ze zahraničí by se hrnuly. Jak je to u vás? Ozval se někdo, že by měl zájem o tvé florbalové služby ?
Ostatním klukům s největší pravděpodobností někdo napsal. Někteří z nich zažili úžasný turnaj podtržený kanadskými body. Možná je to trochu brzy po skončení turnaje a třeba jim to ještě začne chodit a dočkáme se nějakých spekulací. Nicméně mně se nikdo neozval.
    Senioři na titul mistrů světa nikdy nedosáhli. Bude vaše generace ta, které by se mohlo povést stejný úspěch zopakovat i v seniorské kategorii ?
Už jsem zaregistroval pár diskuzí, kde se toto téma dost řešilo. Rozdíl mezi juniorskou a seniorskou mezinárodní úrovní je enormní. Bude záležet na našem přístupu, pokoře a píli. Už od začátků v dorostu jsme se přes různé turnajové týmy znali. Proto se mi líbí koncept reprezentace U17. To byla naše velká výhoda. Prakticky jsme znali své individuální silné a slabé stránky a mohli jsme na nich dva roky pracovat. Za tu dobu jsme vytvořili silný ročník, který mohl uspět. K tomu jsme přidali chuť vyhrávat a porážet ty nejsilnější. Cesta k úspěchu vedla přes mnoha úskalí. Nepochybuji, že cesta za titulem mistrů světa v mužích je ještě náročnější a delší. Na nás záleží, jestli neusneme na vavřínech a pokusíme se dojít až do cíle i v mužích. Ukázali jsme, že jsme schopni porážet florbalové mocnosti na juniorské úrovni, ale myslím si, že v seniorské reprezentaci to bude mnohem delší proces.

 

Facebook

Copyright © 2019 FBC ČPP Bystroň Group Ostrava & eSports.cz, s.r.o. | Informace o autorských právech a kontakt

Generální sponzoři

Hlavní sponzoři

Partner pro ubytování

Partneři Tipsport Superligy

Partneři extraligy žen

Mediální partneři

Partneři