Klubové kodexy

Kodex trenéra FBC Ostrava

1) JSEM ZDE PRO HRÁČE A HRÁČKY
a né hráči a hráčky pro mě, abych si s jejich pomocí plnil své osobní cíle a ambice. Snažím se svou prací pomáhat svým svěřencům dosáhnout jejich osobních cílů, stejně jako klubu jeho celoklubových cílů. Nejsem jen trenér, ale také mentor a kamarád. Jsem trpělivý a nesoustředím se jen na okamžité vítězství. Zvažuji celou dlouhou cestu rozvoje, po které musí hráči a hráčky projít, né jen její krátkou část. Díky tomu se nechovám rozdílně k slabším a k silnějším hráčům a hráčkám. Chápu, že každý je jen na jiném úseku stejné cesty. Díky tomu mám na své svěřence nároky odpovídající jejich věku a schopnostem a vyhýbám se ranné specializaci. Zajímám se o osobní život a o zdraví svých hráčů a hráček, abych je mohl správně vést, chápat a abych s nimi uměl férově komunikovat a pracovat.

2) BUDUJI U HRÁČŮ A HRÁČEK LÁSKU K FLORBALU, KE SPORTU A KE KLUBU
Vše, co dělám, směřuje k tomu, aby mí svěřenci začali florbal (a sport obecně) milovat. Jakmile začnou cítit lásku k florbalu, najdou si na něj v životě vždycky místo a budou schopni a ochotni překonat každou překážku, aby se mu mohli věnovat. Vždy existuje několik způsobů, jak postavit trénink a jak hráče a hráčky učit nové dovednosti. Vybírám takový, který bude zábavný a který bude umožňovat školu hrou a učení se přirozeným objevováním, né direktivním přikazováním. Zároveň se snažím, aby tréninky byly pro hráče a hráčky vždy výzvou, kde budou moci překonávat sami sebe a rozvíjet tak své schopnosti a dovednosti. Svěřence motivuji pozitivně a i případnou negativní motivaci se snažím obléct do pozitivního hávu. V hráčích a hráčkách buduji přirozenou lásku k celému klubu, né pouze k jejich aktuálnímu týmu a kategorii.

3) VŽDY MUSÍM JÍT PŘÍKLADEM
a nikdy nekáži vodu a nepiji víno. Nemohu po hráčích a hráčkách vyžadovat takové hodnoty a chování, které sám neplním. Pokud chci po svěřencích zodpovědnost, musím sám být zodpovědný. Pokud vyžaduji slušné chování, morálku a čestnost, musím sám být slušný, čestný a mít silný morální kompas. Pokud chodím pozdě a nemám připravený trénink, nemohu očekávat, že moji hráči a hráčky budou fungovat lépe. Pokud se mi nedá důvěřovat, nemohu u svěřenců vybudovat silný charakter. Snažím se svým příkladem udělat maximum pro to, aby hráči a hráčky mohli růst nejen jako sportovci, ale především jako lidé.

4) KOMUNIKUJI OTEVŘENĚ A FÉROVĚ
a pracuji za tom, aby stejně otevřená a férová komunikace probíhala i mezi hráči a hráčkami, jejich rodiči a celým okolím klubu. Zajímám se o názory ostatních, ale jen na mně leží tíha rozhodnutí, jak s nimi naložím. Neustále vysvětluji nejen „co“ a „jak“, ale hlavně „proč“, a podporuji hráče a hráčky v tom, aby se mě ptali. Pokud chci u svých svěřenců rozvíjet rozhodovací schopnosti a kreativitu, musí chápat význam mých pokynů a být schopni kriticky přemýšlet, né pouze poslušně plnit mé příkazy. Věta „Nebudu nic vysvětlovat – udělej to proto, protože jsem to řekl“ neexistuje v mém slovníku. Vždy komunikuji a vysvětluji vše, co můžu. Nenechávám hráče a hráčky v nevědomosti. Nemávám rukou nad věcmi, které mohu komunikací snadno změnit a vylepšit.

5) ODBORNOST A VZDĚLÁNÍ JSOU PRO MĚ KLÍČOVÉ
a jedině na nich může být založena moje kvalitní práce. Pracuji s videem, abych objektivně a s nadhledem hodnotil hru a nebyl závislý jen na svém subjektivním pocitu ze střídačky. Učím se od ostatních, čerpám z jejich přístupu, organizace tréninků, vnímání hry a stylu komunikace. Spolupracuji s okolními kategoriemi, předávám jim to nejlepší, co umím, a beru si od nich to nejlepší, co umí ony. Jsem důsledný, plánuji svou práci a vždy poctivě přistupuji k tréninkům a zápasům. Nikdy nevařím z vody tam, kde mám šanci se předem připravit. Neustále se snažím na sobě pracovat a zlepšovat se. Než začnu řešit, co mohou zlepšit hráči a hráčky, vždycky napřed přemýšlím, co mohu zlepšit já.

6) KLADU DŮRAZ NA DLOUHODOBÝ INDIVIDUÁLNÍ ROZVOJ, NÉ NA VÝSLEDEK JEDNOHO ZÁPASU
a proto podporuji hráče a hráčky, ať se na hřišti samostatně rozhodují a dělají při tom chyby, ze kterých se následně mohou poučit. Chybami se člověk učí a jejich vyhodnocení je nejlepší cestou k seberealizaci a zlepšování mých svěřenců. Jsem trpělivý a díky tomu mohu oceňovat průběžnou snahu, né pouze okamžitý úspěch či neúspěch. Jsem trenér mládeže a jsem si tak vědom, že výchova hráčů a hráček trvá řadu let a nejde u každého stejně rychle. Proto se snažím vytvořit všem svým svěřencům takové tréninkové podmínky a prostředí, aby v budoucnu mohli dosáhnout svého maximálního potenciálu.

7) RESPEKTUJI OSTATNÍ A CTÍM FAIR-PLAY
Projevuji respekt nejen ostatním trenérům, hráčům a rodičům, ale také rozhodčím, protihráčům a fanouškům. Nejen při zápase, ale i mimo něj. Soupeři jsou pro mé svěřence klíčovým prvkem jejich rozvoje. Rozhodčí zajišťují dodržování pravidel florbalu a férovou hru, ale je předem jasné, že nebudou vždy bezchybní. Ani já jako trenér nejsem, takže pokud už chci „rozdávat“, musím umět i „přijímat“. Respekt ke své vlastní osobě nikdy nevyžaduji silou. Získávám si ho svou prací, komunikací a svým přístupem. Vždy pomáhám hráčům a hráčkám v jejich osobním i sportovním rozvoji v jednotě s pravidly fair-play.

8) BEZ OSOBNÍ DISCIPLÍNY TO NEJDE
Jsem si vědom, že sport vyžaduje obrovskou dávku osobní disciplíny. I když dávám svým svěřencům široký prostor pro jejich radost ze hry, individuální rozvoj a samostatné přemýšlení a rozhodování, stále kladu důraz na dodržování základních pravidel fungování týmu. Velká svoboda hráčů a hráček vyžaduje jejich velkou zodpovědnost. Ta ale musí vycházet z jejich vnitřní motivace a z pochopení důležitosti nastavených pravidel, nikoliv z mého direktivního přístupu. Vždy se snažím hledat způsoby, jak věci mohou fungovat a jak být pozitivní, né důvody, proč něco nejde a proč být negativní. Ať se to zdá sebetěžší.

Klubové kodexy

Kodex trenéra FBC Ostrava

1) JSEM ZDE PRO HRÁČE A HRÁČKY
a né hráči a hráčky pro mě, abych si s jejich pomocí plnil své osobní cíle a ambice. Snažím se svou prací pomáhat svým svěřencům dosáhnout jejich osobních cílů, stejně jako klubu jeho celoklubových cílů. Nejsem jen trenér, ale také mentor a kamarád. Jsem trpělivý a nesoustředím se jen na okamžité vítězství. Zvažuji celou dlouhou cestu rozvoje, po které musí hráči a hráčky projít, né jen její krátkou část. Díky tomu se nechovám rozdílně k slabším a k silnějším hráčům a hráčkám. Chápu, že každý je jen na jiném úseku stejné cesty. Díky tomu mám na své svěřence nároky odpovídající jejich věku a schopnostem a vyhýbám se ranné specializaci. Zajímám se o osobní život a o zdraví svých hráčů a hráček, abych je mohl správně vést, chápat a abych s nimi uměl férově komunikovat a pracovat.

2) BUDUJI U HRÁČŮ A HRÁČEK LÁSKU K FLORBALU, KE SPORTU A KE KLUBU
Vše, co dělám, směřuje k tomu, aby mí svěřenci začali florbal (a sport obecně) milovat. Jakmile začnou cítit lásku k florbalu, najdou si na něj v životě vždycky místo a budou schopni a ochotni překonat každou překážku, aby se mu mohli věnovat. Vždy existuje několik způsobů, jak postavit trénink a jak hráče a hráčky učit nové dovednosti. Vybírám takový, který bude zábavný a který bude umožňovat školu hrou a učení se přirozeným objevováním, né direktivním přikazováním. Zároveň se snažím, aby tréninky byly pro hráče a hráčky vždy výzvou, kde budou moci překonávat sami sebe a rozvíjet tak své schopnosti a dovednosti. Svěřence motivuji pozitivně a i případnou negativní motivaci se snažím obléct do pozitivního hávu. V hráčích a hráčkách buduji přirozenou lásku k celému klubu, né pouze k jejich aktuálnímu týmu a kategorii.

3) VŽDY MUSÍM JÍT PŘÍKLADEM
a nikdy nekáži vodu a nepiji víno. Nemohu po hráčích a hráčkách vyžadovat takové hodnoty a chování, které sám neplním. Pokud chci po svěřencích zodpovědnost, musím sám být zodpovědný. Pokud vyžaduji slušné chování, morálku a čestnost, musím sám být slušný, čestný a mít silný morální kompas. Pokud chodím pozdě a nemám připravený trénink, nemohu očekávat, že moji hráči a hráčky budou fungovat lépe. Pokud se mi nedá důvěřovat, nemohu u svěřenců vybudovat silný charakter. Snažím se svým příkladem udělat maximum pro to, aby hráči a hráčky mohli růst nejen jako sportovci, ale především jako lidé.

4) KOMUNIKUJI OTEVŘENĚ A FÉROVĚ
a pracuji za tom, aby stejně otevřená a férová komunikace probíhala i mezi hráči a hráčkami, jejich rodiči a celým okolím klubu. Zajímám se o názory ostatních, ale jen na mně leží tíha rozhodnutí, jak s nimi naložím. Neustále vysvětluji nejen „co“ a „jak“, ale hlavně „proč“, a podporuji hráče a hráčky v tom, aby se mě ptali. Pokud chci u svých svěřenců rozvíjet rozhodovací schopnosti a kreativitu, musí chápat význam mých pokynů a být schopni kriticky přemýšlet, né pouze poslušně plnit mé příkazy. Věta „Nebudu nic vysvětlovat – udělej to proto, protože jsem to řekl“ neexistuje v mém slovníku. Vždy komunikuji a vysvětluji vše, co můžu. Nenechávám hráče a hráčky v nevědomosti. Nemávám rukou nad věcmi, které mohu komunikací snadno změnit a vylepšit.

5) ODBORNOST A VZDĚLÁNÍ JSOU PRO MĚ KLÍČOVÉ
a jedině na nich může být založena moje kvalitní práce. Pracuji s videem, abych objektivně a s nadhledem hodnotil hru a nebyl závislý jen na svém subjektivním pocitu ze střídačky. Učím se od ostatních, čerpám z jejich přístupu, organizace tréninků, vnímání hry a stylu komunikace. Spolupracuji s okolními kategoriemi, předávám jim to nejlepší, co umím, a beru si od nich to nejlepší, co umí ony. Jsem důsledný, plánuji svou práci a vždy poctivě přistupuji k tréninkům a zápasům. Nikdy nevařím z vody tam, kde mám šanci se předem připravit. Neustále se snažím na sobě pracovat a zlepšovat se. Než začnu řešit, co mohou zlepšit hráči a hráčky, vždycky napřed přemýšlím, co mohu zlepšit já.

6) KLADU DŮRAZ NA DLOUHODOBÝ INDIVIDUÁLNÍ ROZVOJ, NÉ NA VÝSLEDEK JEDNOHO ZÁPASU
a proto podporuji hráče a hráčky, ať se na hřišti samostatně rozhodují a dělají při tom chyby, ze kterých se následně mohou poučit. Chybami se člověk učí a jejich vyhodnocení je nejlepší cestou k seberealizaci a zlepšování mých svěřenců. Jsem trpělivý a díky tomu mohu oceňovat průběžnou snahu, né pouze okamžitý úspěch či neúspěch. Jsem trenér mládeže a jsem si tak vědom, že výchova hráčů a hráček trvá řadu let a nejde u každého stejně rychle. Proto se snažím vytvořit všem svým svěřencům takové tréninkové podmínky a prostředí, aby v budoucnu mohli dosáhnout svého maximálního potenciálu.

7) RESPEKTUJI OSTATNÍ A CTÍM FAIR-PLAY
Projevuji respekt nejen ostatním trenérům, hráčům a rodičům, ale také rozhodčím, protihráčům a fanouškům. Nejen při zápase, ale i mimo něj. Soupeři jsou pro mé svěřence klíčovým prvkem jejich rozvoje. Rozhodčí zajišťují dodržování pravidel florbalu a férovou hru, ale je předem jasné, že nebudou vždy bezchybní. Ani já jako trenér nejsem, takže pokud už chci „rozdávat“, musím umět i „přijímat“. Respekt ke své vlastní osobě nikdy nevyžaduji silou. Získávám si ho svou prací, komunikací a svým přístupem. Vždy pomáhám hráčům a hráčkám v jejich osobním i sportovním rozvoji v jednotě s pravidly fair-play.

8) BEZ OSOBNÍ DISCIPLÍNY TO NEJDE
Jsem si vědom, že sport vyžaduje obrovskou dávku osobní disciplíny. I když dávám svým svěřencům široký prostor pro jejich radost ze hry, individuální rozvoj a samostatné přemýšlení a rozhodování, stále kladu důraz na dodržování základních pravidel fungování týmu. Velká svoboda hráčů a hráček vyžaduje jejich velkou zodpovědnost. Ta ale musí vycházet z jejich vnitřní motivace a z pochopení důležitosti nastavených pravidel, nikoliv z mého direktivního přístupu. Vždy se snažím hledat způsoby, jak věci mohou fungovat a jak být pozitivní, né důvody, proč něco nejde a proč být negativní. Ať se to zdá sebetěžší.