Velká naděje Českého ženského florbalu a také předsezónní posila FBC Pája Bačová, se po restartu soutěže dočkala oficiální premiéry v našem dresu. Pája je součásti našeho týmu už delší dobu, ale zdlouhavá jednání a také zranění jí nedovolili zasáhnout do zápasů extraligy žen dříve. S Pájou jsme si povídali nejen o její premiéře, ale také o jejím zranění, životě v Ostravě a juniorské reprezentaci.
Ahoj Pájo, než se dostaneme k samotné premiéře, rád bych se na úvod zeptal na něco jiného. Zajímalo by mě, jak po těch několika měsících hodnotíš svůj přesun do Ostravy?
Ahoj, doposud to byl můj největší krok v životě a rozhodně toho nelituji. Všechno to bylo trochu složitější, než jsem očekávala. Nejtěžší bylo rozhodně to, že jsem kvůli přestupu na začátku sezóny nemohla nastupovat do zápasů. Pravidelně trénovat a nehrát bylo dost demotivující. Trochu jsem bojovala i se školou, kdy jsem ji musela skloubit s florbalem, naštěstí pro mě hned v říjnu začala distanční výuka, takže musím docházet jen na část praktických cvičení, což se dá zvládnout. Samozřejmě mi chybí i rodina, ale postupně jsem si na všechno zvykla. Do Ostravy jsem šla jen kvůli florbalu a zatím to naplnilo veškerá má očekávání, takže jsem maximálně spokojená.
Jak jsem zmínil již v úvodu, máš za sebou dvě stejné operace kolene, které trochu přibrzdili tvojí kariéru. O co přesně šlo?
Na začátku prosince 2020 jsem si na soustředění poranila meniskus, hned v lednu jsem šla na operaci a všechno vypadalo dobře. Začala jsem poměrně brzy trénovat a hrát, abych pomohla Bulldogs v playdown a byla připravená na MS. Po příchodu do FBC jsem se normálně zapojila do tréninků, ale koleno mě pořád pobolívalo, nevěděli jsme, co je špatně. Klub mi zařídil rezonanci, kde se ukázalo, že mi ten stejný meniskus praskl bohužel znova. Nebylo to něco, co by mě vyloženě omezovalo, proto jsem normálně pokračovala v trénování. Tuším, že někdy v říjnu byla pozastavená sezóna, tak jsme se s fyzio a Kubou Robenkem dohodli, že bude nejlepší jít na další artroskopii v té nucené “pauze”, aby to bylo vyřešené a nestalo se nic horšího.
„Díky“ koronaviru bylo odloženo juniorské mistrovství světa, což zrovna tobě pomohlo. Byl i tohle pro tebe jeden z hnacích motorů po operaci? A jak vidíš své šance zahrát si na MS?
Na jednu stranu jsem ráda, že mám teď více času na to, abych mohla pracovat na nějakých věcech. Na druhou stranu jsem chtěla být po té první operaci strašně rychle zpátky, abych měla před mistrovstvím, které se nakonec odložilo, dobře natrénováno, a možná i to byla jedna z příčin, proč jsem skončila na další artroskopii… Ale ano, podle mě většina hráčů chce reprezentovat, je to taková odměna, takže určitě to byl jeden z důvodů, abych k té rehabilitaci po druhé operaci přistupovala poctivě a trpělivě.
Já udělám maximum pro to, abych byla dobře připravená a mohla být pro tým platným hráčem. Jestli pojedu nebo ne, to si netroufám říct.
Podle informací, které mám, se Ti po druhé operaci podařilo rychle a kvalitně připravit na to, aby si o uplynulém víkendu naskočila do utkání. Jak vlastně probíhá taková rehabilitaci a co ti nejvíce pomohlo?
Nejvíce mi asi pomohlo, že jsem se nemusela v podstatě o nic starat. Termín operace a rehabilitace mi zařídil klub. Týden po operaci jsem začala chodit na rehabilitace, každý den jsem měla cvičení nebo elektroléčby a kryoterapie. Denně jsem také musela pravidelně cvičit, později jsem mohla začít jezdit na kole a plavat. Díky tomu, jaké je v FBC zázemí, jsem těchto možností (jezdit na kole, cvičit,…) mohla využívat kdykoliv. Potom jsem se pomalu začala zapojovat do tréninků, kdy jsem nejprve dělala jen nahrávače, později jsem chodila na rozcvičky a pak začala normálně hrát. I to, že jsem s holkami trávila čas a mohla se částečně zapojovat do tréninků, mi dost pomohlo.
Hodně důležité bylo, že jsem měla obě nohy opravdu dobře naposilované. Od doby, co jsem přišla do FBC, pravidelně cvičím s kondičním trenérem Dominikem Špavelkem. I díky jeho tréninkům ty nohy byly silné a po operaci jsem poměrně rychle nabrala svalovou sílu zpět, takže ta celá rehabilitace byla o dost jednodušší a rychlejší.
Velkou roli sehrála i psychika, věděla jsem, že se nehraje a nemám kam spěchat, takže jsem měla opravdu dost času na to, abych koleno dala dohromady, a tolik mě nemrzelo, že nemůžu trénovat a hrát. Když jsem se dozvěděla, že na operaci musím znova, tak mi se vším strašně pomohl tým a lidé, co jsem díky přesunu do Ostravy poznala, bez nich by to bylo o dost složitější. Takhle jsem na tu operaci byla podle mě po všech stránkách připravená a šlo to rychleji, než jsem sama čekala.
Nyní už k samotné premiéře, jak ses před zápasy cítila? Byla jsi nervózní?
Ten den jsem moc nespala, hodně jsem se těšila. Dala jsem si svoji klasickou snídani, kterou si dávám před každým zápasem, sbalila věci a cítila jsem se fajn, přišlo mi, jako bych jela na trénink (smích). Nevěděla jsem, jestli budu hrát. Na zápas jsem jela s tím, že i když nebudu hrát, budu ráda, že tam můžu být. Asi až na rozcvičce mi došlo, že se může stát, že do toho zápasu naskočím. Snažila jsem se nad tím nepřemýšlet. Naštěstí nebývám moc nervózní, takže s tímto jsem problém neměla, spíš jsem z toho všeho měla obrovský respekt, ale ta atmosféra před zápasem byla skvělá, a i to mi hodně pomohlo v tom, abych se cítila dobře.
V sobotu jsi naskočila až do 3. třetiny, ale hned tě bylo na hřišti plno. Jak se Ti hrálo po takové době?
Jak už jsem psala výše, nevěděla jsem, jestli půjdu hrát. Jediné, co jsem věděla, bylo to, že déle jak třetinu hrát nebudu. Po 2. třetině jsem odešla normálně do šatny, přišel Kuba a řekl, že se mám jít rozcvičit. V ten moment mi docela stoupla tepovka, protože jsem s tím už moc nepočítala. Upřímně to bylo šílené, neměla jsem za sebou moc ostrých tréninků. Když jsem na trénincích byla ve hře, tak ode mě holky stály raději 2 metry, aby se mi něco nestalo (smích). A teď jsem měla jít hrát normálně. Věděla jsem ale, že to koleno je stabilní, připravené na zápas a věřila jsem si. Po prvním střídání jsem se cítila hůře než po 800, co jsme běhali v letní přípravě, a došlo mi, že to nebude úplně legrace. Trochu jsem se trápila i technicky, ale postupně to bylo lepší. Hodně mi pomáhaly holky, které mě podporovaly a házely různé vtípky. Ta třetina utekla strašně rychle, ale byla jsem šťastná, že jsem dostala možnost si zahrát a maximálně jsem si to užila.
V neděli jsi dostala větší prostor a hned z toho byl jeden gól a jedna asistence. Asi by to bylo příjemnější, kdybyste ze zápasů brali 3 body, i přesto, jaký to byl pocit, když se ti podařilo hned v druhém zápase prosadit?
V nedělním zápase jsem odehrála skoro 2 třetiny. Tuším, že jsme od půlky druhé třetiny hráli na 2 lajny, měla jsem trochu strach z toho, jak to zvládnu fyzicky, ale bylo to úplně jiné než v sobotu. Cítila jsem se o dost lépe.
Vstřelit gól pro mě byla strašná úleva, v přesilovce se to ke mně šťastně odrazilo a já jsem trefovala už jen prázdnou bránu. Samozřejmě mě mrzí, že jsme nebrali 3 body, protože těch šancí jsem měla více, ale jsem ráda, že mi to tam spadlo a doufám, že těch minut na hřišti i bodů bude víc a pomůžu týmu k našemu cíli.
Asi trochu překvapivě jste z Bohemians ztratily bod. Čím to podle tebe bylo, že jste nedokázaly zvítězit v základní hrací době?
Podle mě tím, že jsme nedávaly góly. Nezahrály jsme špatný zápas, téměř celý zápas jsme byly na míčku a dobývaly postavenou obranu Bohemians. Šance jsme měly, ale nedokázaly jsme je proměnit.
Pájo, děkuju za rozhovor, přeju Ti hodně štěstí do dalších zápasů a hlavně pevné zdraví!
