Před sezónou převzala kapitánskou pásku po Karin Vavrečkové a extraligu hraje i s cukrovkou. V letošní sezóně jí osud vystavil další překážku v podobě komplikované zlomeniny zápěstí. I přes toto zranění je stále aktivní členkou svého týmu a dennodenně ho aktivně podporuje. Během čtvrtfinálové série se připojila k fanoušku a neúnavně ho podporuje ze všech sil.
Utkání na dubině proti rivalkám z Vítkovice, které se hrálo 8.1.2022 se pro Nelču stalo osudným a na delší dobu jí přerušilo kariéru. Jeden špatný krok a nešťastný pád na na zem, při kterým si nepříjemně zlomila zápěstí. Série vyšetření nakonec znamenala, že Nelča musela na operační sál, kde jí zlomeninu museli sešroubovat. I přes toto velice nepříjemné zranění naše kapitánka nic nezabalila, po operaci rehabilituje, poctivě cvičí a o víkendech žene svůj tým z tribuny.
Mnozí z vás si možná na tribuně všimli slečny z Megafonem, a to je právě Nelča, která ze všech sil fandí a podporuje své spoluhráčky. Před největším zápasem sezóny jsme se rozhodli vyzpovídat právě jí, abychom ti nabídli trošku jiný pohled, který je ale pořád z týmu.
Neli než se dostaneme k florbalovým věcem, pojďme si říct jaká je vlastně přesná diagnóza tvého zranění, co už máš za sebou, jak aktuálně vše probíhá a co tě ještě čeká?
Přesná diagnóza je komplikovaná zlomenina vřetenní kosti u zápěstí. Koncem ledna jsem podstoupila první operaci, kde mi kost upevnili pomocí destičky a šroubů, které by měly pomoct ke správnému hojení zlomeniny. Momentálně jsem v procesu rekonvalescence, která bude ještě pár měsíců trvat. Zatím se pořád snažím rozhýbat zápěstí tak, abych mohla začít fungovat i v běžném životě. Zároveň se snažím celou rehabilitaci zaměřit na druhou operaci, která mě čeká. Ta bude klíčová a podle ní se bude odvíjet můj návrat na hřiště. Zatím bohužel nevím, kdy bude moct operace proběhnout, ale naštěstí to vypadá, že se ruka hojí jak má a druhý zákrok by mohl být proveden okolo září. Samozřejmě, že jsem měla v hlavě myšlenky, zda se ještě vrátit i skrz cukrovku a její komplikace, ale beru to jako výzvu a udělám vše co bude v mých silách, abych mohla ve florbale pokračovat.
I přes to, že aktuálně nejsi aktivní hráčkou, pořád se podílíš na chodu týmů a řešíš spoustu věcí. Kapitánskou pásku po tobě převzala Míša Mlejnková, probíhá mezi vámi nějaké komunikace a spolupráce na „řízení“ týmu?
Již na začátku sezóny jsme si určily funkce, které má každá hráčka na starost a díky tomu se zodpovědnosti rozdělily. Míša ví, že se na mě může s čímkoliv a kdykoliv obrátit a ráda ji pomůžu. Vzhledem k tomu, jak zkušená hráčka to je se funkce ujala skvěle. Navíc má po boku Verču Tomšovou a Paulu Hudákovou, které jsou od začátku sezóny naše pravá ruka.
Dovedu si představit, že není jednoduché koukat na holky z tribuny, ale z mého pohledu jsi se s tím popasovala výborně a rozhodně můžeme říct, že jsi jedním z motorů našeho „kotle“. Jak náročné to pro tebe je nebo naopak jak prožíváš zápasy z této pozice?
Je to situace, ve které žádný sportovec být nechce. Na druhou stranu jsem toho názoru, že i když to bolí, tak to člověka posune vpřed. Je to pro mě náročné po všech stránkách. První zápasy jsem si myslela, že to nezvládnu. Bylo potřeba trošku změnit nastavení v hlavě a už si zápasy v kotli strašně moc užívám. Dokážu se vžít do role holek a prožívat to jako na hřišti. I z toho, co mi říkají ostatní, působím trošku jako šašek, ale beru to jako věc, která holkám může pomoct. Tak jako jsem byla zvyklá udělat na hřišti vše pro to, abychom dosáhly vítězství, tak stejně vnímám pozici na tribuně, kde jen nechci sedět jako klasický divák.
Na začátku čtvrtfinálové série s Bohemkou jsme tě mohli vidět na střídačce, ale od 6 zápasu této série už si na tribuně a ze všech sil ženeš holky za vysněným úspěchem. Proč se tvá role během play-off změnila a jak sis na ní zvykla?
Hrálo v tom roli více důvodů. Tím prvním určitě bylo to, že zápasy bývají dlouhé a nezvládala jsem to kvůli bolesti. Dalším důvodem byla taky psychika, bylo pro mě opravdu náročné tam s holkami být a nemít možnost jít na hřiště. No a posledním důvodem, který hrál největší roli bylo to, že od 6. zápasu čtvrtfinále vznikl náš kotel a je potřeba každého fanouška. Kdo mě zná, tak ten ví, že tyhle věci jsou přesně pro mě, takže jsem v tomhle ani chvíli neváhala.
O semifinálové sérii se toho napsalo už mnoho a všichni asi víme, jak dopadla. Věřím, že pro někoho, kdo je v našem klubu tak dlouho jako ty a kdo si zažil všechny ty neúspěchy může být náročné toto sledovat, ale ta eufórie byla obrovská i na tribuně. Jak sis užila tuhle parádní situaci?
Bylo to něco neskutečného a vstřebávám to do teď. Byl to obrovský výbuch emocí a s Alčou Zuzaníkovou, se kterou jsme běžely slavit na hřiště za holkami, si vlastně ani nepamatujeme, jak jsme se dolů z tribuny dostaly 😀 následná děkovačka fanouškům a oslavy jsou přesně ty důvody, proč ten sport děláme.
Na rovinu si pojďme říct, že asi všichni jsme svým způsobem překvapení výsledkem celé série. Jak to vidíš ze svého pohledu a v čem byl podle tebe ten největší rozdíl mezi letošní sérii a těmi z minulých sezon?
Myslím si, že hlavní rozdíl byl a je v tom, jak probíhal začátek sezóny. Musely jsme se poprat s odchodem zkušených hráček. Ať už to je již zmíněná bývalá kapitánka Karin Vavrečková, Nelča Kapcová či Denča Kotzurová, všechny pro nás byly klíčové hráčky. Začínaly jsme teda dá se říct od základů a nebyl na nás vyvíjen velký tlak, který nám dle mého názoru pomohl.
Dokážeš říct, čím tě tvůj tým nejvíce překvapil?
Asi se úplně nedá říct překvapil, kdo hraje za FBC tak ví, jak náš klub funguje a že to nastavení je dlouhodobé. Smekám klobouk za práci, kterou jsme ať už jako hráčky nebo realizační tým udělali. V průběhu sezóny jsme udělali obrovský krok vpřed, tvrdá práce a čas, který jsme tomu věnovali se nám vrátil a postup do superfinále je naprosto zasloužený.
Superfinále s Chodovem určitě nebude snadné, a i Chodove je v podstatě dlouholetým rivalem. Co od superfinále ty očekáváš a co bude podle tebe rozhodovat?
Rozhodovat budou detaily. Hraje se na jeden zápas, ve kterém se může stát cokoliv. Důležitá bude rozhodně kvalitní obrana, ze které musíme vytěžit maximum. Jelikož se hraje před tolika diváky, bude potřeba správně nastavit hlavy a vyrovnat se s tím tlakem. Očekávám zápas plný tvrdých soubojů.
O2 Aréna, možná několik tisíc diváků, tak jak se na tuto událost těšíš?
Těším se neskutečně moc, odpočítávám dny, kdy to přijde. Doufám, že mají všichni fanoušci připravené žluto modré barvy a hlavně hlasivky, které budou potřeba. Za sebe i ostatní můžu říct, že sektor 106 bude pořádně slyšet!
Neli Děkuji za rozhovor, přeju hodně štěstí s tvým zraněním a celému týmu rozhodně držíme palc!
Také děkuji 🙂